Sedmiletá válka

Po britském vítězství v Americe nad Francií během sedmileté války se vítězové rozhodli napadnout i jednoho francouzského spojence. Bylo ním Španělsko, které v druhé polovině 18. století představovalo pouhý stín globální supervelmoci, kterým bylo před 150 lety. Pojďme si tuto epizodu blíže představit.

Havana

6. června 1762, v době, kdy se válka chýlila ke konci a válčící strany už byly vyčerpány a v podstatě již bylo rozhodnuto, se před Havanou objevilo britské loďstvo. Britové byli na tažení dobře připraveni, jejich flotila čítala 23 bitevních lodí, 11 fregat a další plavidla, včetně lodí určených k minovému ostřelování pevností. Kromě 17 000 námořníků a vojáků námořní pěchoty z posádky válečných lodí, připlulo mnoho transportních lodí, na jejichž palubách bylo více než 12 000 pěšáků a jejich materiál k obléhání.

sedmileta-valka-3

Rozhodně se nedá říci, že Španělé netušili, že se v  álka může objevit i na Kubě, ostatně indicií měli dost. Špatné zprávy přišly z Portugalska, ve kterém byla s výraznou britskou pomocí poražena španělská armáda a dala se očekávat odveta. O tom, že Havana byla ohrožena, svědčí i to, že Britové zahájili své tažení v Kanadě dobytím klíčové a údajně nedobytné francouzské pevnosti Louisbourg. Každopádně Španělé byli přesvědčeni, že sto let staré opevnění Havany s pevnostmi El Morro a La Punta, je dostačující. Rovněž téměř čtyřtisícová posádka města byla posílena o 5000 námořníků a asi 3000 domobranců. Havanskou zátoku rovněž uzavíralo 9 bitevních lodí a natažený masivní řetěz.

sedmileta-valka

Španělé byli už od počátku obrany značně pasívní. Spoléhali na opevnění města a také na příchod hurikánů, které mohly vážně poškodit britské lodě. Rovněž věděli, že v britském vojsku propuknou časem tropické nemoci, které zdecimují jejich bojovou sílu.

Britové ovšem na nic nečekali a hned druhý den se bez odporu vylodili na severovýchodu Havany a za krátko téměř bez boje získali opevnění na kopci Cavannos, ze kterého se dala ostřelovat Havana, a kopec Cabana nad pevností El Moro, kterou brzy připravili o předsunutá palebná postavení. 13. června pak dobyli pevnůstku Torreón de la Chorrera, díky čemuž mohli v ústí řeky Almendaras vylodit děla potřebná k zahájení vlastního obléhání. Přípravné obléhací práce trvaly do 22. června, kdy byla zahájena palba na klíčový prvek obrany – pevnost El Morro. Obléhání pevnosti se pak protáhlo na celý následující měsíc. Britové neustále množství střel vypálených na pevnost zvyšovali, kdy ke konci bylo denně vypáleno z obléhacích děl více než 600x. Španělé se snažili při několika výpach obléhající Brity překvapit, což se nikdy nepodařilo, protože Britové byli po 14 dnech španělské nečinnosti pevně zakopáni. Britové trpěli, jejich řady kosila žlutá zimnice a někdy i účinná palba z El Morro. I přes ničivý požár, který vážně poškodil britskou baterii u El Morro, však obléhání spělo ke konci. Britským minérům se totiž podařilo podminovat jeden z bastionů pevnosti a i přes španělské snahy tomu zabránit, ho vyhodili 30. července do vzduchu. Demoralizovaným Španělům se pevnost již nepodařilo udržet a Britové tak mohli začít ze všech stran ostřelovat centrum Havany. Teď začalo trpět město, které bylo neustále ostřelováno, a také v něm propukla žlutá zimnice. 11. srpna byla Španělům nabídnuta kapitulace, kterou ovšem odmítli. Ještě téhož dne byla intenzivní palbou zničena pevnost La Punta a Britové mohli přisunout svá děla téměř až k hradbám a zahájit ještě přesnější palbu. Následujícího dne Španělé začali jednat o kapitulaci. Britové vstoupili do Havany 14. srpna 1762. Padla jim do rukou značná kořist – zboží ve skladech španělských společnosti, válečná pokladna, rozestavěné lodě v loděnicích a také oněch 9 španělských lodí, které jejich velitel odmítl spálit a vydal je tak Britům. Španělům byl na oplátku umožněn odchod z Havany. Ačkoliv se jednalo o pouhou epizodu sedmileté války, tak při ní zemřelo okolo 2 800 Britů a skoro 4 000 španělských obránců. Další tisíce vojáků ale i civilistů pak zemřely na nemoci v následujících měsících.

sedmileta-valka-2

V následujících dnech Britové obsadili západní polovinu Kuby a setrvali zde do následujícího roku, kdy na základě Pařížského míru, který sedmiletou válku ukončil, vrátili Kubu Španělsku.

Nyní následuje ještě pár odstavců pro zájemce o historii…

Co to byla sedmiletá válka a jak proběhla v Americe?

Sedmiletá válka proběhla v letech 1756 až 1763. V našem prostředí je známa především jako soupeření Marie Terezie s Friedrichem Velikým a je spojeno s bitvou u Kolína, u znalejších historie pak třeba s bitvami u Štěrbohol a Kunersdorfu. Skutečná příčina války leží spíš jinde a to v mocenském soupeření mezi Francií a Velkou Británií.

Se svým více než půl milionem padlých vojáků a dalšími statisíci civilních obětí patří mezi ty krvavější války lidských dějin. Sedmiletá válka se také především vedla na rekordně velkém bojišti. Z toho, že na jedné straně stálo Prusko, Velká Británie a Portugalsko proti Rakousku, Rusku, Francii, Švédsku, Sasku, Španělsku a menším německým státům, je už lépe patrný jeho rozsah. Jednalo se o skutečnou světovou válku, neboť se bojovalo v Evropě, Asii, Africe a Americe, tedy v celém tehdejším známém světě.

Pozdější britský premiér William Pitt starší, jehož syn Pitt mladší pak bude zaplavovat protinapoleonskou Evropu britským zlatem, přijde s novou a originální strategií, jak docílit vítězství nad věčným nepřítelem – Francií. Namísto toho, aby se válka rozhodovala pouze na evropském bojišti a v koloniích se bojovalo jenom „aby se neřeklo“, Pitt přenese válku do světových oceánů a také do kolonií. Místo místních, pochybně složených milic Britové vedou válku v koloniích profesionálními pluky, mnohdy se zkušenostmi z tvrdých bitev v Evropě.

Největší boje v koloniích se vedly na dnešním východě USA a Kanady v tzv. francouzsko-indiánské válce. Tato válka, ve které na britské straně získal své zkušenosti George Washington, je známa zapojením místních Indiánů, což znamenalo až nevídané krutosti, tak jak jsou zachyceny ve filmu Poslední Mohykán. Sedmiletá válka v Severní Americe fakticky skončila roku 1759 bitvou na Abrahámových pláních před hradbami Québecu, ve které padl jak britský vrchní velitel James Wolfe, tak velitel Francouzů markýz de Montcalm, což se vzhledem k jejich vojenské genialitě i způsobu smrti stalo legendou. Francie tak přišla o Kanadu, která se stala britskou. Británie díky této válce stala na dalších 150 let globální velmocí.