Jak se mafie usídlila na Kubě

Roku 1898 prohrálo Španělsko válku s USA a krom Filipín a Guamu přišlo i o Kubu, která formálně získala nezávislost. Začalo tak období, kdy formálně nezávislá Kuba byla téměř protektorátem USA.

meyerlanskyBodem obratu byla velká hospodářský krize a zavedení prohibice v USA. Kuba se totiž stala terčem zájmu italsko-americké mafie. Důvod byl prostý: Kuba je z USA bez problému dosažitelná a zároveň na ní neplatily americké zákony. Mafie tudíž mohla doslova za humny USA nabídnout bohatým Američanům vše, co bylo v USA zakázané. Spektrum „služeb“, které mafie postupně začala nabízet, bylo opravdu široké. Začínalo neškodným ubytováním a pokračovalo přes hazard a alkohol až k prostituci, pornografii a narkotikům. Mafie také zmíněné „služby“ využívala k výrobě kompromitujících materiálů na vlivné jak na Kubě, tak i v USA. Není proto divu, že všechna velká jména mafie měla něco dočinění s Kubou.

Samozřejmě, že aktivity mafie sebou přinášely i obrovské množství negativních jevů, kdy např. mafie téměř bez obav mohla vydírat a likvidovat své kritiky z řad Kubánců. Nikdo to neřešil, neboť postupně zkorumpovala celou zemi od obyčejného policajta až po prezidentský palác.

Zlatá léta a pád

bugsy_siegelKuba se de facto stala státem, kde si mafie mohla dělat to, co chtěla. Batistův režim měla zavázaný štědrými úplatky a drobným podílem ze zisku, americké pověřence zase VIP servisem pro ně a jejich známé. Ve výsledku se proti mafii zasahovalo jenom čistě salonně a formou domluvy a to většinou pouze v případech, kdy někoho známý prohrál v kasinu příliš mnoho peněz.

Mafiáni se na Kubě cítili natolik v bezpečí, že dokonce koncem roku 1946 a v březnu 1947 proběhly v Hotelu Nacional de Cuba konference o investicích mafie v USA, zvláště pak investice v Las Vegas, a o nových „obchodních výzvách. Účastnil se jí v podstatě každý, kdo něco znamenal – Lansky, Costello, Luciano a Genovese. Nechyběl ani Frank Sinatra, který údajně zajišťoval kulturní vložku. Výsledkem bylo nejenom odstranění dalšího legendárního mafiána a v podstatě zakladatele Las Vegas – Bugsyho Siegela, ale také určení pravidel, podle kterých bude mafie fungovat téměř dalších 11 let.

lucky-lucianoZ ostrých hochů italsko-americké mafie pak nejvíce vynikl Meyer Lansky, který představoval od konce 30. let jednoho z nejvýznamnějších investorů na ostrově. V 50. letech to dotáhl tak vysoko, že býval považován za neoficiálního ministra „zábavy“. Jeho příliš zkompromitovaný spojenec Lucky Luciano byl na Batistův příkaz ještě v roce 1946 deportován. Samozřejmě, že tomuto kroku štědře úplatkem napomohl Lansky, který záhy začal budovat pololegální impérium. Pochopil totiž, že pravé zisky se neskrývají pouze v ilegálních aktivitách, ale že se skrývají v jejich propojení s legálním podnikáním, kdy je možné lépe prát špinavé peníze a také si jeho společnosti mohou budovat určité zdání legitimity.

Meyer LanskyLansky tak pokračoval dále ve svém podnikání. Začal investovat do stavebnictví. Financoval prodloužení Malecónu a také výstavbu nových hotelů, kasin a klubů, jako byl Montmartre a Tropicana. Dokonce se údajně začal zajímat o stavbu průplavu, který by dělil Kubu přibližně na dvě poloviny. Říká se, že tento průplav by nejenom zkracoval plavbu lodím, aby nemusely obeplouvat celý ostrov, ale také by umožňoval oddělit tu pro mafii zajímavou a rozvinutou část ostrova od té problematické, chudé, neklidné a pro mafii tudíž nezajímavé.

Podle své životní filozofie „co kdyby něco“ údajně finančně podpořil i povstání proti batistovu režimu v čele s Fidelem Castrem.

Jeho v USA mnohokrát ověřený kalkul ovšem na Kubě nevyšel a veškeré majetky Lanskyho na Kubě byly znárodněny. Lansky to vnímal jako krádež a podraz, což se rozhodl vyřešit tak, jak byl zvyklý. O Castrův život nadále již neusilovali jenom kubánští exulanti a jejich přátelé na ostrově a některé zpravodajské služby USA. Nově se přidala i zhrzená mafie. Říká se, že sám Lansky vypsal za zavraždění Fidela tučnou odměnu. Jenom pro zajímavost si připomeneme nejkurióznější způsoby, kterým chtěla CIA, mnohdy ve spolupráci s mafií, zlikvidovat Castra. Uvažovalo se o nastražení výbušného doutníku, či lastury nebo dokonce o dodání potápěčského přístroje pro Castra, který by byl infikován tyfem.

Paradoxní je to, že právě tento tlak společně se sankcemi přiměl nové kubánské vedení hledat oporu trošku někde jinde a když na západ byla cesta zavřená, logicky se nabízel východ. Samozřejmě, že východ „potřebám“ Kubánců porozuměl a rozhodl se mu všemožně pomoci s budováním socialismu a započal svoji internacionální pomoc. O tom, co následovalo, si povíme někdy příště…